Miláčku, dnes ne! Přijel přece papež.

Idnes si stejně jako zahraniční deníky všímá vědecké studie, která tvrdí, že v době návštěvy papeže v italských městech místní lidé buď méně souloží, nebo více používají antikoncepci.

Dle studie se zdá, že návštěva papeže má na sexuální apetit v italských městech asi stejný vliv, jako nocleh tetičky u manželů bydlících v garsonce. Je to podivné, že zrovna v době návštěvy šéfa pozemské pobočky pána Boha se mladé páry méně oddávají klasické křesťanské výzvě „Milujte se a množte se!“. Vždyť až do postele jim snad Svatý otec neleze a naopak při každé příležitosti žehná miminkům, což by mělo proces jejich výroby v dané lokalitě spíše povzbudit.

Leč studie opravdu na základě dat sbíraných po desítky let tvrdí, že počínaje dnem návštěvy Svatého otce po dobu až jednoho roku se počet potratů v daném městě sníží o deset až dvacet procent. To prý lze vysvětlit jedině snížením počtu styků, nebo zvýšeným užíváním antikoncepce. Vzhledem k tomu, že církev antikoncepci neuznává, a počet narozených dětí se nemění, lze prý na základě snížení počtu potratů logicky dojít pouze k nižšímu počtu styků.

V úvahu tedy připadá pouze to, že modlitby se Svatým otcem naplní Italy natolik vznešeností a duchovnem, že na přízemní prostopášnosti ztratí chuť, asi stejně jako lze očekávat menší počet mačkajících se párů u příležitosti chrámové varhanní hudby, než v kině u popcornové erotické komedie.

Snad hraje roli i prosté rozhodování na základě dostupných příležitostí: „Do postele můžeme jít každý den, ale papež přijede jednou za čas, tudíž Rocco, ustroj se důstojně, vezmi růženec a svíci a nedotírej…“

Z čistě zdravotního pohledu na věc by papež určitě mohl jezdit častěji, neboť by řadu lidí podstatně méně často zrovna bolela hlava...

Zajímalo by mě ovšem, jak se papežova trvalá přítomnost projevuje na obyvatelstvu jeho Vatikánu.  Vezmeme-li však v úvahu jedinečnou skladbu populace daného státu, kde z jakéhosi neznámého důvodu převládají muži nad šedesát let, je těžké stanovit počet nových těhotenství, počet potratů a odtud odvozovat úvahy o četnosti milostných hrátek místního obyvatelstva.

Pochyby o věrohodnosti studie však trvají. Není třeba možné vysvětlit sledované statistické zajímavosti koincidencí s nějakým jiným, studií nesledovaným fenoménem?

Doufám tedy, že příště vědci zvolí přesnější metody: Další ráno po příjezdu papeže prostě obejdou všechny domácnosti a budou se ptát: „Tak co, bylo včera něco? A kolikrát?“, což budou činit i po celý následující rok. Výsledky se jistě dostaví: Obyvatelstvo buď přestane souložit, nebo vědátory vyžene z města.

V diskuzích o tomto originálním účinku papežovy přítomnosti se objevují taktéž originální nápady: Prý by se mohl Vatikán přestěhovat do Afriky, což by pomohlo zvládat tamní populační explozi. Ostatně, má-li František ve zvyku mýt nohy migrantům z onoho kontinentu, stihl by této bohulibé hygienické činnosti jistě více na místě samém.

Buď jak buď, až Vás příště přepadne chuť na svádění a milostné hrátky, ujistěte se, zda není přítomen kdokoli, kdo by Vám to mohl překazit, ať už je to Svatý otec, nebo třeba její otec…

Zdroje:

1. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/italie-papez-sex-potraty-studie-vedci-belfast-tehotenstvi.A200108_112129_zahranicni_jhr