Genderový a LGBT expert a aktivista Jiří Procházka hovoří na Idnes

Idnes natočil rozhovor s expertem na gender a LGBT sféru Jiřím Procházkou, který vzbudil pozornost odpovídající jedinečným názorům a výrokům, které tu zazněly. Některé z nich si dovoluji předložit Vaší pozornosti a okomentovat je.

Moderátor Vladimír Vokál rozhovor vedl velmi dobře a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého. O střípky z rozhovoru, které zvláště mě osobně zaujaly či popudily, se s Vámi nyní podělím. Rozhodně Vám však doporučuji, abyste si pustili rozhovor celý a udělali si vlastní obrázek, ostatně ani já nekritizuji všechna vyjádření pana Procházky, s některými bych třeba i souhlasil.

 Citace zkrácené i doslovné uvedu kurzívou a v uvozovkách, vlastní reakce na citace uvedu kurzívou a tučným písmem, doprovodný text normálním písmem. Možná se ptáte, proč zrovna svoje reakce uvedu tučným písmem, ale tím nechci říct, že by původní vyjádření byla nějak podřadná, to je čistě rozlišovací znak, jestli chcete, tak to opravím. /Cimrmanologové mi rozumí/.

 Hned v úvodu se dozvíme, kdo LGBT komunitě a gender problematice nejvíce škodí: Globální antigenderové hnutí a to formou hybridní války, dezinformací, spolků typu Aliance pro rodinu či strany SPD, Vatikánu a Církve /neupřesněno jaké, snad nějaké křesťanské/.

 Jako bych to už slyšel mnohokrát a týkalo se to všeho možného, nejen LGBT a gender komunity. Škoda, jen ten Putin tentokrát nebyl zmíněn...

 Procházka dále rozvádí, že LGBT komunita a řekněme osoby specifického genderu nemusí čelit přímo nenávisti, avšak čelí heteronormativitě, heterosexismu, stejně jako projevům nesnášenlivosti a devalvace či dosti rozmáchlému pojmu "hatespeech".

 Muselo dát dost práce, vymyslet všechny ty pojmy coby opisy slova "kritika". Baví mě zejména pojem "heteronormativita". Ta zlá heterosexuální většina si prostě dovoluje odvozovat normálnost od heterosexuální orientace. How dare you!

 Špatné prý je, že:

 "...se můžou vyjadřovat takhle s despektem a nic se jim nestane ... /tohle/ vysílá nějakej signál do společnosti ...nemáme obranu vůči hate speech a devalvaci" 

Po shlédnutí videa začínám o panu Procházkovi uvažovat také s despektem, až se bojím, že se mi "něco stane". A navíc vysílám svým blogem signál do společnosti!

 Moderátor poté tne do živého:

 "Dokážete rozlišit mezi tím a smyslem pro humor?"

 "- Určitě jo, ale záleží na tom, kdo to říká ... když budu gay a budu si dělat srandu z gayů, tak je to něco jinýho, když to udělá někdo z vnějšku."

 "A nemůže to udělat někdo z vnějšku, nemůže si udělat legraci z gaye?"

 "- Je to už na pováženou..."

 "Proč je to na pováženou?"

 "- jako když si někdo dělá srandu z černochů..."

 "Když si homosexuál udělá legraci z heterosexuálů, je to správné nebo špatné?"

 "- Je to něco jiného, protože je to většina ... heterosexuálové totiž nejsou oběti násilí, netrpí takovýma stereotypama ... já jsem se dřív smál rasistickejm vtipům podobně jako genderovejm, ale teď už mi to vtipný nepřijde, protože v tý atmosféře to hraje nějakou toxickou roli.."

 Já jako příslušník toxické stereotypní většiny se i nadále dokážu zasmát xenofóbním vtípkům. Mám pocit, že v případě domněnek o netoleranci většiny se pan Procházka dostal do stavu tzv. sebepotvrzujícího se proroctví, ve sféře IT se tomu říká zacyklení, známe to každý ze svých vlastních myšlenek, blbý je, když se nám jako Procházkovi včas v mysli nezobrazí hláška "error".

 Pojďme dál. Dle pana Procházky existuje také:

 "Heterosexistická šikana na školách, když má kluk penál růžovej, a nemusí být třeba gay, tak je ponižovanej a to je závažný..." 

Viz výše, pouze pojem "heteronormativní" byl povýšen na vyšší ligu devalvace menšiny většinou pojmem "heterosexistický".

 Procházka na dotaz na toleranci v české společnosti odpovídá:

 "Česká společnost je tolerantní, ale čtu to  denně na nějakejch příspěvkách, dokud jste nebyli vidět, tak jste nám nevadili, ale teď když jste vidět a chcete stejný práva, tak je to vnímaný jako nárokovaný a to je to o čem mluvím..."

 Nejde ani o první, ani o poslední příklad obrácené logiky pana Procházky. Já bych si totiž s použitím logiky v klasickém směru dovolil prohlásit, že někdo někomu začne vadit právě tehdy, když se sám označí za někoho výjimečného a žádá zvláštní práva, do té doby byl on i ostatní normální a každý se staral o svoje.

 Procházka pokračuje:

 "Cyrilu Höschlovi taky nemůžu odpustit, že když se ho zeptají na šikanu na škole, která je vážná, že mluví o tom, že si za to můžou sami, že mají Prague pride a že provokujou..."

 Když nebudou mít Prague Pride s holými zadky a alegoriemi všech možných druhů neheterosexuální kopulace, tak nebudou provokovat a nikdo je nebude považovat za nenormální. Ale promiňte, zase ta moje logika klasického směru...

 Procházka už dříve připustil, že nejde od většiny zrovna o nenávist, ale o tam ty pojmy jako ona zhoubná "heteronormativita", a nyní obrušuje hrany ještě více:

 "Není to netolerance, ale není to dostatečný uznání..."

 Z nedobytné pevnosti se stala oplocená zahrádka a jestli ještě zjistíme, že některé plaňky shodil vítr do záhonu, jak najdeme dveře, do kterých se tedy musíme vlámat?"

 Interview míří k dalšímu tématu, k nedostatku příkladů netradičních orientací ve veřejném prostoru. Dotazovaný expert si stěžuje třeba na to, že v médiích nejsou nehetero obsahy, třeba v reklamě jsou tři příběhy, ani jeden není nehetero, z těch příběhů třeba muž vaří ženě pizzu a expert vidí, že s ním se tam teda nepočítá. Moderátor se v další části pořadu při stejné příležitosti zeptá, zda třeba ta soukromá firma, která dělá reklamu pro většinu, si tak nějak nespočítala, že bude mít větší kšeft z reklamy pro většinu, než když té většině nebude nacpávat životní situace menšiny...

 Problém je prý však i ve školní výuce, jak Procházka dokládá: 

"...Lektorka dělá duhový semináře na školách, a stejně jde pak na kobereček, že ti homosexuálové nejsou stejně dobří..."

 "...Stane se, že někdo na ten seminář ani nejde a ti rodiče to nedovolí, to je pro mě jako psychologa /nezřetelné, snad "absurdita"/"

Pro LGBT a gender expertního aktivistu je to asi hořké sousto, leč co když se normálně heterosexuální (promiňte, správně má být asi "heteronormativní") maminka a tatínek rozhodnou, že vychovávat dítě chtějí oni a škola má především vzdělávat a ne vtloukat jejich dítěti do hlavy ideologické koncepty, se kterými ti rodiče nesouhlasí? Až začne duhově, nebo slunečně, nebo deštivě, nebo nevím jak agitovat na školách třeba konkrétní politická strana, bude to pro Procházku taky správné? A co kdyby začala agitovat ausgerechnet ta jím nenáviděná SPD, Vatikán či Církev? Nebyla by to Sodoma - Gomora? Pardon, to je pouze své době poplatný historický pohled. Z dnešního progresívního náhledu se v Sodomě - Gomoře lidé pouze svobodně oddávali svým LGBT a genderovým identifikacím a k žádným perverzím nedocházelo. Ostatně, PERverze jako taková neexistuje. Existuje toliko čtyřicet+ verzí jedné verze.

 Procházka si dále stěžuje:

 "Mě nebaví třicet let furt vysvětlovat, že homosexuální páry jsou stejný, já už si chci žít svůj vlastní život, řešit nějaký jiný věci a ne pořád slyšet nějaký ty hejty... podobně jako když je někdo Žid nebo má jinou barvu pleti než bílou, ve chvíli, kdy se pořád musíte bránit, tak je to těžší..."

 Když je někdo homosexuál, nebo Žid, tak není stejný ve společnosti, kde převládají heterosexuálové, nebo v zemi, kde převládají lidé jiné národnosti. Jak divné... Normálním urážkám se ubránit dokážu a s trestnými věcmi mám možnost jít na policii a k soudu. Jak prosté... Začnu se bát ve chvíli, kdy se začnu bát sám sebe, pane Procházko... A pokud srovnáváte schvalování systematického vyvražďování Židů neonacisty s tím, že někdo vypustí třeba i nechutný vtip na homosexuály, pak tím neukazujete něčí perzekuci někoho jiného, nýbrž jen svoji neschopnost přiřadit význam pojmům, což ostatně ještě dále dovodím.

 Expert Procházka dále uvádí smutné statistiky: Riziko sebevražednosti LGBT, transsexuálních a všech možných netradičních genderů u dětí a dospívajících je padesátiprocentní, trpí také náchylností k sebepoškozování, sociální úzkosti, depresím.

 Ano, i podle mě je to smutné a myslím si, že všem, kteří trpí psychickými problémy, by měla být poskytnuta odborná pomoc. Je ovšem pomocí rozvíjení jejich traumatu formou utvrzování v jejich domnělé jinakosti? Pomůže těmto mladým lidem bezpočet terapeutických sezení v marné snaze zařadit jejich individualitu do dnes existujících 40+ škatulek? Nepostačí škatulky dvě a rada v konkrétní situaci? Kolik konkrétních situací může nastat? Nekonečně mnoho. Kolik si vymyslíme konkrétních genderových identit a k nim předepsaných postupů léčby? Také nekonečně mnoho? Nebo vyjdeme ze dvou a potom... Promiňte, zase ta logika klasického směru.

 Na dotaz moderátora Procházka cituje i zajímavé statistiky:

 "Teď je spousta dospívajících, minimálně třetina, který se v těch zahraničních výzkumech nechtějí identifikovat jako heterosexuální, neznamená to, že jsou to gayové nebo lesby, ale nechtějí ty škatulky, medicínský nebo společenský vlastně nějak používat..."

 Pokud jim nebude předhazováno 40+ škatulek, ale pouze identita muže a ženy, nesníží se náhodou počet těch, kteří nebudou vědět, kam se zařadit? Nefungovalo to náhodou od počátku druhu Homo sapiens až dosud? Chápe vůbec ještě pan Procházka biologický smysl naší existence, nebo se už nadobro odvázal k výšinám existence sociologických charakteristik?

 O osudném váhání ve smyslu identity člověka ostatně dále vypovídá Procházka sám:

 "Pohlaví vnímám spíše jako admistrativní identitu založenou na nějakým binárním konceptu, z hlediska sexuologie těch pohlaví ty kombinace jsou asi čtyřicet variant ve smyslu chromozomů, hormonů, pak nějaký genitálie, ty variace jsou různý, byť většinou se to kloní k nějakýmu pólu.."

 Jeden pól muž, druhý pól žena. A mezi tím bezpočet individuálních identifikací rozličných od jedince k jedinci, ba i od jedince a konkrétního okamžiku k tomu samému jedinci a okamžiku druhému. Mohli bychom se prosím shodnout na nějakém základu, ze kterého se dá vycházet? Nebo je pan Procházka schopen v kterýkoli moment a u kterékoli bytosti rozklíčovat jeho rozpoložení a přiřadit mu zvláštní kategorii, kterou nelze definovat ani z hlediska věcného, ani z hlediska časového? Stojí vůbec pan Procházka o vědecký přístup založený na schopnosti něco ustanovit jako pojem s neměnným obsahem?

 Pan Procházka ve svých relativních kategoriích spěchá dále k neznámému cíli:

 "Něco jinýho je ten gender, jsou lidi nebinární, který se nedokážou přiklonit k nějaký ty škatulce, nebo dokonce lidi agenderoví, což může znít jako sci-fi, ale který se prostě neprožívají jako muž nebo žena, nebo to trochu prolíná..."

 Dosud jsem myslel, že sci-fi se píše nebo točí. Nyní se žije, studuje bez toho sci-, a získávají se na to granty. Furt nevím, jestli to k něčemu bude. 

Moderátor experta žádá o vysvětlení některých pojmů. Vybírám třeba tyto:

 "Transmuž"

 (Procházka): "  Transmuž, při narození mu bylo přiřknuto ženské pohlaví, .... /dotaz moderátora, zda to biologicky byla žena/ ... biologicky to byla žena, ale identita je mužská, ale my se přikláníme k té sebeidentifikaci..."

 Dále vysvětluje, že intersexuál nemá vyhraněné nějaké biologické znaky:

  "Jsme učeni, že X a Y, ale může být nějaká částečka na tom chromozomu, která to přetne..." 

 Procházkovo topení sebe samotného v relativizaci a prolínání pojmů je zde už zřejmé. Může být vynikající psycholog a objektivně pomáhat mnoha lidem v těžkých situacích, problém však nastal tehdy, kdy se aktivisticky chopil své práce jako politického tématu a snaží se pro svoji těžko definovatelnou ideologickou doktrínu najít ustálené pojmy, které však najít nelze, protože existují relativně a případ od případu, člověk od člověka, který k němu přichází s žádostí o pomoc.

 Blížím se k závěru, tak proč nevzpomenout i na dost bulvární, leč nedávno hodně sledované téma?

 Moderátor se totiž ptá na vložky Always, zda by na těchto výrobcích měla zůstat nějaká identifikace pohlaví.

 "Mít nějaký znaky na vložkách, to přinejmenším není nutný, je to jako mít na pastě napsáno, že je to pánská pasta, pro mě je to prostě jako takový komický a ponižující..."

 (Moderátor): "Ale menstruují jenom ženy...?" 

 "- Menstruují taky transmuži.."

 "Takhle, biologicky: Menstruují jenom ženy..., samičky?"

 "- Anebo muži, já je vnímám jako muže, já už to nedokážu ... /nezřetelné/ ... genderově ... ale i jako identita, to že mají nějaké jiné genitálie, to nehraje roli, oni je jako ženské vůbec nemusí prožívat..."

 Jenže jak dále dělat smysluplný rozhovor s člověkem, který "už nedokáže"? Pokud to chápu správně, chtěl Procházka říci, že menstruují také bytosti, kterým se takto projevují jejich fyzicky přítomné ženské pohlavní orgány, ačkoli se psychicky cítí jako muži. Procházka evidentně věří v nadřazenost psychiky nad anatomií, což je ovšem ošidné už proto, že například schizofrenikům nebývá uznáván jejich převládající pocit v rozporu s fyzickou realitou, nýbrž jsou jim podávány léky, které potlačují některé funkce jejich mozku tak, aby v té realitě žili snáze. V případě osob, u kterých jsou do určité míry fyzicky vyvinuta obě pohlaví, je moderní medicína přece schopna pomoci i jejich tělům k tomu, aby se fyzicky co nejvíce přiblížila jednomu z Procházkou zmíněných "pólů". Nevidím morální důvod, proč je podporovat v jejich neurčitosti a chtít po společnosti, aby učinila totéž.

 Další Procházkův výrok nechám bez poznámky a budu rád, když o něm sami popřemýšlíte:

  "Binární koncept pohlaví vznikal někdy v osmnctém století"

 Stejně jako o dalším výroku:

 "Společnost by měla nebinární osoby akceptovat, my můžeme udělat k tomu nějaký kroky, třeba nemít rodný číslo."

 Téměř stejně bulvární téma rozhovoru: Genderově neutrální záchody:

 "(Procházka) Mně se strašně líbilo, Viděl jsem v New Yorku na obyčejných záchůdcích v parku New York City dá velkej piktogram, že máte právo se identifikovat jak chcete a jít na ty záchody jak potřebujete, nikdo nemá právo vás legitimizovat, určovat vaši anatomii, todle málo stačí k tomu, aby se lidi cítili bezpečně, běžné veřejnosti nijak neubyde a těmhle lidem, kteří potřebují nějakou podporu to může pomoct."

 Mně fakt neubude, já to z daní třeba zaplatím, ale komu tím pomůžu? Naprosté menšině lidí, kterým pomohu v jejich pocitu zranitelné výjimečnosti? Nebo se k nim zachovám důstojněji, když po nich budu chtít, aby dodržovali společenské konvence, chodili na záchody dle toho, co mají mezi nohama, a nechám jejich individualitu jim samotným a nebudu je nutit, aby použili dvě, tři, nebo čtyřicet dalších škatulek? Ve kterém směru na silnici budu jezdit u nás a ve Spojeném království? Co když mi to v jedné zemi nebude vyhovovat? Doložím to tím, že na jedno oko vidím hůře, než na druhé. A co dál? Co si vymyslím, když na obě oči budu vidět stejně, ale prostě CHCI výjimku?

 Procházka dále rozebírá, proč se u nás společnost nehne k většímu respektu k LGBT a genderově nevyhraněným osobám:

 "U nás ti politici a političky o tom nechtějí vlastně mluvit..."

 Ha, jak může říct "politici a političky"? Co těch zbývajících 38 identit? Neměl by jít příkladem a danou větu patřičně natáhnout?

 A je tu závěr a skutečně významná tečka za celým rozhovorem:

 "(Moderátor): Kdy dosáhne česká společnost takové úrovně, aby organizace typu Pride, Proud a další nebyly potřeba?"

 "Na to je jednoduchá odpověď: Nikdy, protože tím, že stejně se jedná o menšiny, tak je to jako se zeptat se organizace, která se zabývá etnickými menšinami nebo tak, kdy nebudou potřeba, my na to budeme vždycky citliví, pokud nás nenapadnou mimozemšťani z vesmíru a celé lidstvo se proti nim nespojí, tak vždycky je potřeba zvyšovat tu citlivost, reprezentaci, mluvit o tom, to čeho můžeme dosáhnout je snížení sebevražd, stresu, zvýšení uznání.."

 Nikdy jim nebude nic dost. Nemusí mít jasnou identitu, ale mají smysl života: Nikdy!

P.S: Smekám klobouk a klaním se před těmi z LGBT komunity, kteří nepropadají bolestínskému aktivismu pana Procházky. Smekám klobouk a klaním se před touto většinou z té menšiny.

Zdroje:

1) https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-konference-lgbt-sexualni-mensiny-cr-evropska-unie.A191104_092113_domaci_lesa?