Jak Afričan znásilnil a Idnes našel české xenofoby

19. 06. 2019 14:23:10
Idnes, stejně jako jiné zpravodajské portály, přinesl informaci o tom, jak cizinec, spekuluje se, že snad Německem vyhoštěný africký migrant, znásilnil v Česku šestnáctiletou dívku. Idnes však přidává i něco více.

Redaktorky paní Režňáková a Vlčková zde (1) místo potvrzení identity pachatele věnují úsilí raději mapování xenofobních a výhružných komentářů proti pachateli a taktéž zjišťují, zda se jimi už zabývá policie. Jde tu zkrátka o pořadí priorit, a to si obě dámy stanovily jasně. Jistě také není náhodou, že se s takovou vervou obě dámy pustily zrovna do komentářů pod příspěvkem Tomia Okamury, tedy kontroverzního politika. Čtenost je už jen tím samozřejmě zajištěna. A mezi námi, též je tu šance toho člověka zobrazit v negativních souvislostech, takovou šanci mediální mainstream využije vždy rád.

Pojďme k podstatě věci:

Za prvé:

Byla znásilněna nezletilá dívka, to samo o sobě vyvolá řadu emocí. Jsem ve věku, kdy by to mohla být moje dcera. Netuším, jak bych reagoval tváří v tvář tak strašlivé ohavnosti, kterou někdo provedl mému dítěti. Jsou lidé, kteří tyto věci hluboce prožívají, ačkoli oběť neznají. Jsou zkrátka lidé, kteří podléhají emocím zprostředkovaným médii více, než je zdrávo.

Za druhé:

Dívka byla znásilněna člověkem, o kterém se spekuluje, že to mohl být migrant, který přišel do Německa, tam se integroval tak dokonale, až skončil v kriminálu, byl propuštěn z výkonu trestu a velmi rychle nato zamířil do Čech, kde spáchal ten odporný čin.

Je zřejmé, že tím do víru emocí vstupují další silné prvky: Má to patrně souvislost s migrační krizí, která vyvolává emoce a strach sama o sobě, navíc dotyčný „není náš“, snad je Afričan tmavé pleti, snad i muslim. Taková kombinace u primitivních jedinců podléhajících afektům a majících sklony k předsudkům může být posledním spouštěčem toho, co učiní: Uleví si. Jsou-li v hospodě, uleví si mezi přáteli v hospodě. Není-li v místnosti zrovna občanský aktivista z Člověka v tísni (redaktorky neváhaly oslovit pro daný článek právě tuto organizaci, aby poskytnula svá moudra), tak se nic nestane, dotyčného xenofoba nikdo neudá. Xenofob se s dalším pivem pravděpodobně uklidní a přejde na řeč o fotbalu.

Stane-li se tak ovšem na sociální síti, kde je pachatel identifikovatelný a jeho xenofobní výrok zaznamenaný, je situace jiná. Přijde buď novinář, nebo onen aktivista a upozorní policii.

Policie pochopitelně koná. Zde však nastává zásadní problém a ten se jmenuje přiřazení závažnosti danému činu.

Kdo je ten, který se daného výroku dopustil? Měl už v minulosti problémy se zákonem? Spáchal někdy nějaký násilný čin? Je znám jako agresivní člověk vyhledávající potyčky? Bezesporu někteří z autorů těch výroků – jsou v článku uvedeny v plném znění a jsou vskutku odporné – takové vlastnosti mají. Troufám si však říci, že je jich naprostá menšina. Pokud ojediněle nesáhnou po takovém afektovaném odporném výroku, nejsou s nimi problémy a jsou „neviditelní“.

Má se však policie opravdu zabývat každým nenávistným výrokem kdekoli na internetu, na sociální síti? Očekává veřejnost, že policie bude tolik ze své energie a prostředků věnovat právě tomu?

Nenapadne poté nějakou chytrou hlavu dávat agenty právě do těch hospod, nejlépe ještě s kamerou a mikrofonem, aby vše zaznamenali? Přijde-li někomu takové přirovnání jako neadekvátní, tak jak vlastně postupují ti, kteří vyhledávají takové výroky na sociálních sítích? Jak postupují všechny diktatury? Spoléhají přece na síť informátorů a „uvědomělých občanů“, aby měly nad společností dokonalou kontrolu, vše samozřejmě vždy zaštiťuje snaha o nejvyšší dobro. Výroky na těch sociálních sítích nejsou totiž ničím jiným, než oním afektovaným zlostným výkřikem nějakého primitiva, ať už se křičí v oné hospodě nebo na té sociální síti.

Právní kvalifikace mnohých z těchto výkřiků je nesporná: Jsou to stíhatelné projevy rasismu. V žádném případě jejich autory neobhajuji, jsou to charakterové trosky a tupí, agresivní ubožáci. Pozastavuji se však nad tím, zda se jedná o natolik závažné činy, aby stíhány také opravdu byly.

Řekněme si to narovinu: Problémem dnešní české společnosti není rasismus, ačkoli ten může kdykoli vyhřeznout a je třeba vůči jeho projevům být ostražitý. Naštěstí se však už téměř nekonají průvody skinheadů či koncerty neonacistických skupin, tohle bylo skutečným problémem v devadesátých létech minulého století.

Problémem dneška je přepjatý lidskoprávní aktivismus, jehož důsledkem může být paradoxně právě růst skutečného rasismu těch, kteří pro samou ochranu práv toho či onoho nějak se vymykajícího získali pocit, že o ochranu jich samotných z davu nevyčnívajících se nestará nikdo, ba naopak jsou sami napadáni.

Případ, kdy se aktivistické redaktorky okamžitě vydaly mapovat vyhrožování člověku, jenž sám spáchal odporný kriminální čin, má ve světle výše uvedeného obzvláštní výpovědní hodnotu.

Zdroje:

1) https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/okamura-prispevek-facebook-znasilneni-v-terezine-nenavistne-komentare-nasili-na-zenach.A190619_094654_domaci_lre

Autor: Lukáš Burget | středa 19.6.2019 14:23 | karma článku: 48.17 | přečteno: 19830x

Další články blogera

Lukáš Burget

Kdo má vychcípat, kdo je invazní druh a co je to „předsudečná nenávist"?

Dvě veřejně aktivní dámy, jedna herečka a jedna poslankyně, učinily dva nekonvenční výroky. Jednu z nich za to vyšetřuje policie, druhé dala policie pokoj. Nabízí se spekulace o tom, proč tomu tak je.

20.8.2019 v 15:00 | Karma článku: 42.05 | Přečteno: 2219 | Diskuse

Lukáš Burget

Pokuta za výzvu k „zapalování autobusů s migranty“? Nikoli, rovnou soud.

"A my na ně budeme platit. Proč radši ty autobusy nezapálili" napsala žena na Facebooku. Čelí za to sankcím. Jsou oprávněné? Jsou spravedlivé?

14.8.2019 v 12:00 | Karma článku: 38.54 | Přečteno: 1313 | Diskuse

Lukáš Burget

Kupředu cenzura, zpátky ni krok!

Pokrokářská revoluce si razí cestu dějinami a odstraní z ní všechny s nesprávnými názory. Ať je to miss Michigan, univerzitní profesor, nebo řadový uživatel Facebooku.

12.8.2019 v 16:10 | Karma článku: 36.70 | Přečteno: 935 | Diskuse

Lukáš Burget

Pražský LGBT karneval a objevy paní Šabatové

Není nic špatného na tom být příslušníkem sexuální menšiny, není nic špatného na tom uspořádat s přáteli veselý průvod. Že by však LGBT aktivistům šlo pouze o tohle? Ale kdepak.

7.8.2019 v 16:15 | Karma článku: 42.45 | Přečteno: 1865 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Češi stříleli do Čechů, smutné výročí 21. srpna 1969

Byl to velký rozdíl proti minulému roku, kdy nás okupoval Sovětský svaz a Češi se Slováky se bouřili proti okupaci své země. Tentokrát připomínku této tragédie českých dějin brutálně potlačily domácí ozbrojené složky.

21.8.2019 v 18:03 | Karma článku: 22.52 | Přečteno: 339 | Diskuse

Karel Trčálek

21. srpen 1969, den věčné hanby československých (českých) komunistů

V roce 1968 dělal Sovětský svaz jen to, co jako imperialistická říše, udělat musel. 21. srpen 1969 je den mnohem tragičtější než 21. srpen 1968

21.8.2019 v 17:31 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 171 | Diskuse

Marek Trizuljak

Šok, smutek, bolest (srpen 1968)

Kdo ještě snad měl nějaké zbytky iluzí o "ruském přátelství" a o jejich "dobrých úmyslech", navždy je ztratil.

21.8.2019 v 17:11 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 195 | Diskuse

Karel Ábelovský

Srpnové slunce - aneb "Pamatuj"

... jsou události, které je potřeba si připomínat a jsou události, ne které není radno nikdy zapomenout. Dnes uplynulo půl století právě od jedné takové události a zdá se, že přesto, že ne všichni zapomněli, mnozí se chovají jako

21.8.2019 v 16:21 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 143 | Diskuse

Vladimír Kroupa

21.8.1968 – ničivý požár, do něhož sám náš národ přilil olej…

Asi ještě hodně roků bude toto datum připomínat den, kdy se někdo cizí pokusil zlomit náš národ. Hodně roků, než zapomeneme. Zapomeneme stejně, jako někteří zapomněli za pouhý jeden rok...

21.8.2019 v 13:47 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 1703 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 37.18 Průměrná čtenost 2052

Přicházím za Vámi jako ten, kdo se rád dívá při procházkách po kopcích i ulicích, jako ten, kdo rád čte beletrii i zprávy a jako ten, kdo rád poslouchá hudbu, ač zahrát ji neumí.

O tom a třeba i lecčem jiném sem občas napíšu a bude mi potěšením přečíst si vzápětí i něco od Vás.

Najdete na iDNES.cz