Mám vlaky rád, kdybych neohluchl na jedno ucho, asi bych nebyl kuchařem, ale s tím mě nepustí ani na perón :) Ta romantika cestování trochu mizí, ale pokud to jde jezdím s ním rád doposud.A třeba Plzeň Ostrava Pendolinem je mnohem příjemnější zážitek, než autem.

Vlakem jezdim hodne, za minuly rok to bylo 37 tisic km. Kdyz jezdim s nejakou skupinou, tak celou cestu prokecame. Ale nemam ve zvyku oslovovat cizi lidi, kdyz od nich nic nepotrebuju. Na co bych se jich mel asi tak ptat?

Kdyz jezdim sam, obvykle behem cesty neco tvorim nebo si prostuduju neco, na co jsem si nenasel cas. Mam toho hodne, takze se malokdy stane, ze si s sebou notebook neberu. A navic je vlak misto, kde si skvele odpocinu. :-)

Díky všem za postřehy a osobní vzpomínky.

Ano, každý zná i situaci zcela opačnou: "Kdyby tak ten druhý mlčel!" Holt v tom vlaku je třeba poznat už po pár slovech, zda má druhá strana vůbec zájem si povídat. Nijak příjemné není také sezení v kupé slidmi, kteří se mezi sebou baví tak hlasitě, že během jízdy se z jejich rozhovoru, ať chcete nebo nechcete, dozvíte všechno o jejich životech od sklepa až na půdu. Sám jsem zažil také jízdu v kupé s několika pubertálními děvčaty, která se mezi sebou bavila a smála tak hlasitě, že mi nepomohl ani hlasitý poslech hudby. A to mám prosím sluchátka s aktivním odrušením hluku :-)

Takže díky za nakouknutí a přeji Vám příjemné cestování - nejen vlakem!

Diky Bohu za to, že někteří lidé ještě dokážou mlčet. Často je to totiž to nejlepší, co mohou udělat.

Měli jsme ve vlaku takovou partičku, no a docela jsme se všichni těšili na zítra. Některé spolucestující ještě po letech potkávám a máme si pokaždé co říct. Jo, ještě jsme kdysi mydlili mariáš, nekdo spal, než se vlak naplnil. Viz Michal Tučný, to " ranním vlakem jezdím dlouhá léta", nebo jak to zpíval...

Pokud já si vzpomínám, tak vlastnost Čechů je odjakživa taková, že když vstoupí do vagónu, tak ho nejprve celý prolezou, a teprve když nenajdou prázdné kupé, tak si k někomu přisednou.

Nenapadlo mě, že to je (jen) vlastnost Čechů. Každopádně přesně tohle dělám.

Pěkné téma a dobrý vtip.

Nicméně občas mám osobně spíš problém opačný, spíš bych uvítal, aby lidé v kupé mlčeli.

Ale "povídají" p.Burgete. . . . Se svými smartphony, tablety, notebooky atd. atd. a okolní svět pro ně neexistuje.

Pořád lepší, když si každý hledí svého než když začne vykládat nevyžádaná moudra. Nejhorší jsou aktivní panbíčkáři (jehovistky, šabatistky) a stěžovači na svůj podělaný život. Každý není ochoten dělat terapeuta zadarmo.

Ono je taky důležité vycítit, zda je nálada ke konverzaci oboustranná. Nejhorší je, když se chce bavit jen jedna strana a nechápe, že druhý člověk nemá zájem. Já osobně nejraději jezdím s lahváčkem na stolečku u okna a v klidu pozoruju krajinu. Jsem spíše člověk introvertní, rád si přemýšlím a nemám nejmenší zájem se s někým vykecávat (pokud ho ovšem neznám). Když jedu už za tmy, dívám se do mobilu - čtu v něm zprávy, knihu v pdf formátu nebo se dívám na film.Čili dělám prakticky totéž, co dělají lidé se staršími typy médií, jako jsou noviny nebo kniha, v tom nevidím mezi mobily a tištěnými médii rozdíl (mimo ten, že v mobilu si člověk přenáší knihy a noviny na cesty jednodušeji). Když jsem se například v neděli pozdě večer vracel z Prahy s jízdním kolem po pětisetkilometrovém výletu v nohách, bylo mi blaze, když jsem se konečně mohl uvelebit do sedadla a pustit si v klidu film. Člověka taky pořád nebaví během tříhodinové jízdy do Ostravy čumákovat z okna do tmy,zvláště když kvůli osvětlení v okně vidí jen odraz interiéru.

Ale že by si cizí lidé nepovídali? Nevím, nějak jsem to nezkoumal. Ovšem velmi dobře si pamatuji, jak jsem jel před časem v pondělí ve čtyři ráno do Prahy na jednu zkoušku kvůli zaměstnání. Chtěl jsem si v mobilu ještě jednou pročíst některé studijní materiály, měl jsem na to ještě pár hodin jízdy. Nejprve mi vyhasla naděje, že bych snad tak brzo mohl jet v kupé sám - hned v Ostravě nastoupilo dalších pět lidí. V kupé byl klid, dokud se dvě navzájem neznámé ženy sedící na sedadlech uprostřed neoslovily. Hned zjistily, že náhodou jedou obě absolvovat jakýsi povinně vzdělávací kurz.Což bohužel bylo téma, které jim vydrželo celou cestu do Prahy. Přísahám, ty nezavřely hubu ani na půl minuty. A protože dělaly do zdravotnictví, detailně probíraly i témata týkající se péče o staré lidi, situaci ležáků a jejich hygienické potřeby. Takže jsem měl po klidu na vlastní studium. Po 3 hodinách jízdy jsem už toho věděl tolik, že bych mohl hned na zkoušku s nimi

vidím to stejně. Kolikrát jsem cestoval vlakem den před zkouškou a potřeboval všechno ještě jednou zopakovat. A vždycky jsem doufal, že se někdo nezačne hlasitě bavit. Na druhou stranu, když člověk nemá povinosti, někde jen cestuje, rád si ve vlaku pokecá, klidně i z cizím člověkem. Těžko pak hledat kompromis. Pokud se nemýlím, dá se ale třeba v RegioJetu připlatit za tiché kupé. Což je docela fajn, ale studý chudent tuto možnost z finančních důvodů bohuzel často nemůže moc využívat.

S přibývajícím věkem jsem nabýval stále větší a větší odvahy k započetí diskuse ve vláčku, jen jsem si netroufl, když jsem zůstal s mladší lady v kupé sám, tam jsem zarytě mlčel a nebo předstíral hluboká spánek, aby mě pan průvodčí nevyvedl kvůli obtěžování