Pákistán versus Francie: Spor o "islamofobii" (téma vhodné i na doma po 21. hodině...)

Jsou to chladné rovnice: Pákistán je dnes jedinou islámskou zemí, která má jaderné zbraně. Francie je po odchodu Spojeného království jedinou zemí EU, která má jaderné zbraně a zároveň se stává zemí islámskou. 

Nedávné snahy prezidenta Macrona alespoň rétoricky působit proti "islamismu", což je dosti spekulativní pojem označující doktrínu radikálního islámu, logicky probudily ohlasy v islámských zemích.

Francie v posledních týdnech plní stránky novin násilnými projevy extrémistických, dle některých však "jen" radikálních výkladů Islámu. Mezi pojmy "radikální" a "extrémní" byla vždy hranice definovaná spíše společenskou a politickou dohodou, než nějak exaktně. Jde-li někdo k onomu "radix", čili ke kořenu své věci, jde k její podstatě, jde-li do extrému, pak následuje krajní výklady daného světonázoru.

Mezi nejvýznamnější funkce ovlivňující podobu dané doktríny patří čas. Středověké křesťanství se v mnoha ohledech ve své nesmiřitelnosti, krutosti, přístupu k ženám či bezvěrcům rovnalo Islámu. Civilizační vývoj v centrech křesťanské víry však znamenal také civilizační vývoj té víry samotné a jistě tomu napomohl i fakt, že ústřední postava křesťanství, Ježíš Kristus, mluvil v podobenstvích.

Naopak slova Mohamedova vtělená do Koránu je vyžadováno následovat vždy přímo. Jestliže zároveň s tím už za Prorokova života došlo k postupným změnám v jejich výkladu, dochází v Islámu i dnes ke zvláštnímu promísení významů "radikální" a "extrémní", či "extrémistický".

Připočteme-li k tomu fakt, že Francie se snaží, alespoň vnější formou, o pokračování své sekulární tradice, kdežto země jako Turecko či především Pákistán nic jako "sekularismus" neuznávají, je zřejmé, že i na poli mezinárodní politiky musí docházet ke střetům.

Francie byla a jistě se zvyšující se intenzitou také bude zemí, kde se sekulární křesťanská tradice mísí s mnoha výklady Islámu. Je to víra těch jejích obyvatel, kteří ve Francii ve stále zvyšujícím se počtu žijí od padesátých let minulého století až dodnes. Jejich počet se zvyšuje díky vlnám migračním a nyní již i kvůli vlnám přirozené reprodukce obyvatelstva navázaným na onu migraci.

Francie, podobně jako další západoevropské země se tedy vydala cestou tance mezi vejci, přičemž tu a tam nevyhnutelně některé vejce pukne. Z Francie těch puknutí bylo poslední dobou až příliš. Někdy jsou zbity ženy kvůli oblečení, které prý uráží islámskou víru /1/, jindy je proveden opakovaný pokus o atentát na redakci časopisu, kterou teroristé vystříleli kvůli karikaturám Proroka Mohameda /2/, nedávno zase jiný vrah uříznul hlavu učiteli, který studentům přednášel o svobodě slova a karikatury Mohameda jim ukazoval jako příklad toho, že i jejich publikace je výrazem oné svobody /3/.

Je zmlácení dívky kvůli minisukni pouhým projevem "radikalismu", nebo ten "extrémismus" začíná až vraždou? 

Média zatím nepřinesla zprávy o tom, že by se na to pan Macron zeptal hlav těch mocností, které se nyní ozývají proti "islamofobii". Jistým tragikomickým prvkem budiž fakt, že premiér České republiky Andrej Babiš prohlásil, že je vraždou onoho učitele "šokován".

Bude zajímavé sledovat vývoj rétorických schopností českých představitelů, kteří se nyní ocitají ve stavu "šoku", v jakém byli Macronové a spol. před několika lety, až třeba za pár let začnou odmítat "Islámský separatismus" jako Macron nyní /4/. Dle současného vývoje na Západě to přijde tehdy, když už v naší zemi po vzoru západní Evropy ono prostředí radikálního a extrémního Islámu také necháme vyrůst.

Přitom stále máme možnost to nedopustit. Předpokladem k tomu ovšem musí být radikální trvání autorit naší politické i soudní moci nejen na zachování rovnováhy práv náboženských, politických a dalších přesvědčení, které Nejvyšší soud tak křiklavě porušil svým judikátem ohledně sporu studentky v hidžábu se školou /5/. Další nutnou podmínkou musí být také důsledné trvání na tom, aby nikdo z pozice náboženské autority nekázal věřícím cokoli v rozporu s našimi zákony a s naší morálkou. V Německu tyto rozpory ukázal Constantin Schreiber, který se svojí znalostí arabštiny v německých mešitách objevil, jak mnoho se liší to "multikulturní" v německé řeči vedené kázání v mešitách od toho arabského /6, 7/.

Tím nejnutnějším předpokladem ovšem bude to, zda si nějakou všeobecně sdílenou morálku jako většina českých občanů zachováme. Zvládneme to? V Německu to i přes přesvědčení paní Merkelové evidentně nezvládají, přičemž ovšem epidemii koronaviru zvládají lépe díky vyšší ukázněnosti svého obyvatelstva. Ona svoboda činit cokoli a nerespektovat jakékoli nařízení se totiž zcela zjevně v kritických situacích obrací proti společnostem, které ji vyznávají ve smyslu až příliš anarchistickém.

Připadá mi, že kompromis mezi striktním diktátem moci, je-li oprávněný závažností situace, a mezi svobodou definovanou spíše anarchistickým přístupem, není možný. Ale který svatý nebo prorok mi ukáže tu správnou mez? Já na svaté ani proroky nespoléhám. Spoléhám na úsudek v rámci zdravého selského rozumu kombinovaný s objektivními informacemi o světovém dění. Jestliže mi však tu druhou část nějaký politický představitel ve strachu z těch "radikálních" a "extrémních" raději odejme, co si počne onen selský rozum? Půjde k onomu kořenu toho, čím sám je. Ale srdce samotné je omylným rádcem.

Vraťme se zpět do Francie a k jejímu sporu s muslimskými diktaturami - Tureckem a Pákistánem.

Turecko, které poslední dobou stupňuje napětí s Evropskou unií i se Spojenými státy americkými, se slovy svého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ozvalo proti Macronově poslední rétorice takto:

"Vše, co se dá říci o hlavě státu, který tímto způsobem jedná se členy odlišných náboženských skupin, je toto: Nejprve jděte na vyšetření svého duševního stavu" /8/

Toto vyjádření ovšem dokonale zapadá do myšlenkových obsahů "umírněných" vyznavačů Islámu. Prosadili si dokonce i do zákonů země nám velice blízké, do zákonů Rakouska, a dokonce to bylo potvrzeno i "Evropským soudem pro lidská práva", že "rouhání je trestné" /9/, rozumějme - rouhání proti Islámu. 

Citujme ze zdroje /9/ doslova:

"Paní E.S. se rouhání dopustila tím, že na semináři konstatovala, že prorok Mohamed není osoba hodná uctívání, neboť byl pedofil, když si vzal za manželku šestiletou Aišu. "Šestapadesátiletý a šestiletá?... Jak jinak to chcete nazvat, když ne pedofilie," zní fragment z jejního proslovu, který byl uznán trestným činem."

Je-li v Evropské zemi nám natolik blízké vynesen soudní verdikt jako doslovně vyňatý ze středověkého vnímání islámského práva, a je-li institucí "Evropský soud pro lidská práva" potvrzen, tak čeho se dočkáme v České republice, a to dokonce bez ohledu na to, kolik vyznavačů Islámu zde bude žít?

Nebylo by lépe se včas v naší zemi domluvit na definici náboženských svobod a přijmout včas takové zákony, které vynesení tak absurdního verdiktu zabrání jasně a konkrétně? Aby takovým verdiktům zabránily prostě tím, že nepřipustíme, aby se pouhým uznáním pojmu "rouhání" podařilo porušovat konkrétní část naší ústavy těmi právníky, kteří jsou odhodláni zlomit naše společné přesvědčení o právu a morálce tak extrémním znásilněním všeho, co pro nás naše morálka i její nejbližší právní opis, tedy ústava, znamenají? 

Druhý a ještě radikálnější, nebo chcete-li extrémnější, byl za Tureckem Pákistán:

"V neděli pákistánský premiér Imran Chán kritizoval projev francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kter po vraždě učitele Samuela Patyho právo na otištění karikatur hájil. "Prezident Macron se bohužel rozhodl schválně provokovat muslimy, včetně jeho vlastních spoluobčanů, když podpořil ukázky bezbožných karikatur, které jsou zaměřené proti islámu a proti našemu prorokovi," řekl Chán. /10/

Pákistánské autority jdou však ještě dále a dopisem pákistánského premiéra úkolují šéfa Facebooku Marka Zuckerberga:

"Žádám vás, abyste vydal zákaz šíření nenávisti proti islámu na Facebooku podobně, jak jste to udělal v případě holokaustu" /10/

Evidentně tu jde opět o ten úzký kontakt významů "radikální" a "extrémní". Pákistánský premiér očividně v souladu se svým světonázorem daným rigidní formou svého náboženství považuje za rovnocenné, pokud někdo kritizuje islám a pokud někdo zpochybňuje holokaust. Nezaznamenal jsem však, že by se jakkoli vyjádřil k tomu, když ve Švédsku útočili jeho souvěrci na židovský hřbitov s výkřiky "Mohamedova armáda je zpět" /11/, nebo když před léty se stejným heslem útočili na francouzské objekty v islámských zemích po prvním útoku na redakci Charlie Hebdo /12/. Samozřejmě je jasné, proč vykřikovali právě toto. Podle stejného myšlenkového vzorce, který však bohužel začíná evropský model "politické korektnosti" přejímat, ovšem není rozdílu mezi "rouháním" a "islamofobií". Hlavy muslimských diktatur to dobře ví a využívají toho.

Všechny tyto karty radikalismu a extrémismu s příznaky "Islámský" jsou nyní na evropském stole, či spíše na stolech všech evropských zemí včetně České republiky.

Budeme si s těmi kartami hrát, míchat je všemi možnými politicky korektními způsoby a nadále urážet to, co nám z evropské kultury a morálky zbylo, byť by to byl jen ten "zdravý selský rozum"?

Nebo včas přijmeme taková opatření, aby se silně vyzbrojená Francouzská armáda s mnoha termonukleárními zbraněmi v raketách, ponorkách i letadlech nestala jen pobočkou armády Pákistánu, který vyvíjí raketové nosiče jaderných zbraní zatím hlavně kvůli svému sporu s Indií?

Nebo včas sdělíme evropským muslimům, že nic nenamítáme proti jejich náboženství, pokud budou podle našich zákonů a morálních zvyklostí, ale nikdy ne jinak, praktikovat svých "pět pilířů Islámu"?

Vždyť jsou pilíře jejich víry po přenesení do evropských zvyklostí prostě tyto:

- Víra v jednoho Boha

- Denní modlitby (jsou-li v souladu s našimi zákony a třeba pracovním zařazením)

- Daň na dobročinné účely

- Pravidelný půst a s ním spojená životospráva v určeném období roku

- Hadždž, tedy pouť do Mekky

Nenalézám jediného důvodu, proč by se evropský muslim nemohl přizpůsobit jak našim zákonům, tak tomu, co považuje za základy své víry.

Byl bych rád, aby tento soulad našla taková část evropských muslimů, abych se jimi nemusel zabývat více, než kterýmkoli z dalších světových náboženství, která už s naší společností našla společnou řeč.

P.S: Navrhuji od středy doma po 21. hodině zcela neislámsky otevřít láhev vína a klidně rozjímat, ostatně ani Prorok prý vínem nepohrdal...

Zdroje:

1) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/francie-napadeni-zena-obleceni-kratasy-utok-soud-podminka-trest-sukne-muzi-kratka-sortky.A200925_110647_zahranicni_pmk?zdroj=vybava_idnes

2) https://echo24.cz/a/SJTvR/terorista-utocici-u-charlie-hebdo-se-priznal-prisel-z-pakistanu-jako-nezletily-bez-doprovodu

3) https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/kvuli-steti-ucitele-na-ulici-zadrzela-francouzska-policie-ctyri-lidi-40339554

4) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/emmanuel-macron-prezident-francie-islam-islamsky-radikalismus.A201002_142431_zahranicni_bro

5) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/emmanuel-macron-prezident-francie-islam-islamsky-radikalismus.A201002_142431_zahranicni_bro

6) https://www.amazon.de/Inside-Islam-Deutschlands-Moscheen-gepredigt/dp/3430202183

7) https://kechlibar.net/2020/10/18/republika-zasazena-do-srdce-aneb-o-realite-ktera-se-prosadila-sama/

8) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/francie-turecko-islam-erdogan-macron.A201025_091452_zahranicni_klf

9) https://www.ceska-justice.cz/2018/10/rouhani-je-v-rakousku-trestne-strasbursky-soud-stvrdil-trest-za-vyrok-ze-mohamed-byl-pedofil/

10) https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/pakistan-islam-nabozenstvi.A201026_123106_zahranicni_kzem

11) https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/2334364-z-jedne-strany-radikalni-islam-z-druhe-neonacisti-zidum-se-zije-v-zapadni-evrope-cim

12) https://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/mohamedova-armada-povstala-ceka-vas-peklo-zuri-muslimove_330430.html