Co si mám myslet, aby to bylo správně? Aneb od „elfů“ k „Nelež“

Za minulého režimu bylo neustále jasno: Co řekla strana a vláda, to bylo dobře, a co kritizovala, to bylo špatně. Dnes je situace složitější. Obsah toho, co je „správně“ se totiž s časem mění dle politické situace.

Stává se tak, že i nanejvýš bdělý občan je zmaten a zjišťuje, že neví, co si o řadě věcí má myslet, aby si to myslel správně. Uvedu jediný příklad: Ještě nedávno bylo Turecko partnerem, o kterém se uvažovalo jako o možném novém členovi EU, a doteď je formálně partnerem, kterému je placeno za to, aby nenechával do EU volně proudit migranty, a je to též formálně spojenec České republiky i Řecka v NATO. Jenže nyní Turecko provádí drobnější bojovou a záškodnickou činnost právě vůči tomu Řecku /5/, Evropské unii jako celku vyhrožuje novým přísunem migrantů a zkrátka i u nejuvědomělejšího Evropana nastávají vůči Turecku poněkud smíšené pocity a jednotlivé země i společné instituce EU v řadě věcí mění vůči Turecku tón. A teď řekněte, co si o tom má občan myslet, aby si to myslel „správně?“

Za nesprávné myšlení, mluvení či psaní sice již nehrozí kriminál, leč přece jen za to něco hrozí: Ostrakizace, zavřené dveře, kritika, vůči které dotyční nemají adekvátní prostor se bránit.

Klasickým příkladem je rozdělení na osobnosti, které především veřejnoprávní média, ale i komerční mediální mainstream zvou k tomu, aby sdělovaly své názory, a na druhé straně osobnosti, které jsou stejně kvalifikované, zkušené a sdělné, ale zvány nejsou.

Dělící linie mezi jednou a druhou skupinou je velmi dobře znatelná: Kdo například souhlasí obecně s politikou EU, konkrétně třeba s eurounijní, tedy  západoevropskou migrační a sociální politikou, je zván. Kdo se k tomu vyjadřuje kriticky, zván nebývá. Srovnejme třeba, jaký prostor mají ve veřejnoprávních médiích pánové Tomáš Halík (5400 odkazů na webu ČT - /8/ a Petr Robejšek (1710 odkazů - /9/), jejichž názory na výše uvedené jsou zásadně odlišné. Výpovědní hodnotu má také skutečnost, že značná část odkazů na Petra Robejška je podstatně staršího data, než převažující část odkazů na Tomáše Halíka. Další takové srovnání ohledně osobností, tentokrát zvaných do Českého rozhlasu, učinil například člen jeho rady Tomáš Kňourek /13/.

Skutečnost vytlačování nepohodlných názorů mimo mainstream má tragikomický dopad: Tyto osobnosti se musí realizovat v okrajových či neseriózních médiích, načež se kruh uzavírá tím, že jsou obviňovány právě z toho, že publikují na těchto „dezinformačních“ webech.

Hlídači správných názorů jdou však ještě dál. Občas se mluví o spolku „Čeští elfové /1/“, který je pozoruhodný tím, že tají identitu většiny svých členů a veřejnost z jejich řad zná v zásadě jen jistého Bohumila Kartouse. Tato anonymita většiny „elfů“ je značně ironickým protikladem k médiím, která tento spolek pravidelně označuje za „dezinformační“ a napadá je prostě jen proto, že existují a publikují, přitom jde především (ne výlučně) o média, která naopak zveřejňují jména autorů, kontakty na redaktory a podobně. Významná je i skutečnost, že snad s výjimkou "Parlamentních listů" jde o média marginálního dosahu a s jistou nadsázkou lze říci, že běžný čtenář zpráv se o nich dozví jen právě díky aktivitám "elfů" a příbuzných spolků.

Spolek „Čeští elfové“ vydává „Pravidelný přehled české dezinformační scény“ /2/.

K ilustraci hloubky ukotvení „Českých elfů“ v jejich paranoidním pohledu na realitu cituji z přehledu za únor 2020 /3/. Zde jsou definovány narativy „Proti EU“, „Proti NATO“, „Proti USA“ a „Proruský“, které jsou označeny jako „Ruská propaganda a dezinformace“. Příčinnou souvislost mezi tím, kdo kdy vyjádřil názor „Proti EU“, „Proti NATO“ a podobně s ruskou propagandou elfové jednoduše nehledají. Stejně tak jsou za „propagandu“ označeny například tyto pojmy: „Kritika Německa“, „Kritika Merkel“, „Kritika LGBT“ a další.

Je evidentní, že „Čeští elfové“ odmítají koncept svobody názoru definovaný akceptací názorového spektra v hranicích zákona. „Elfové“ zkrátka ty názory, se kterými nesouhlasí, vylučují z okruhu přijatelných a nazývají je „propagandou“. Dle jejich vlastního myšlenkově-moralistního konceptu to ovšem znamená, že z pohledu od "elfů" názorově odlišného člověka činí propagandu právě sami "elfové".

Nic na světě není navždy, a plakáty s hesly "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!", které jsem měl příležitost jako malé dítě před revolucí vídat, jsou dokonalým příkladem omylnosti propagandistů všech dob a všeho druhu. Známe ovšem zanícené komunisty, kteří po revoluci přehodili výhybku a stali se z nich stejně, nebo snad ještě více zanícení komunistobijci. Za všechny jmenuji politika Jaromíra Štětinu /6/. "Na věčné časy" není ani naše členství v EU či NATO. Může se přihodit ještě za našich životů, že z jedné či obou organizací naše země vystoupí, nebo se tyto organizace rozpadnou. Bude zajímavé sledovat, jak se s tím budou vyrovnávat osoby "elfí" mentality. Zůstanou věrni svému, třeba již mrtvému ideálu? Nebo převléknou kabát a plynule navážou na svoji předchozí činnost, pouze změní obsahy svých pojmů "dezinformace", "propaganda" a dalších? Čas ukáže.

Nevím, nakolik je činnost těchto „elfů“ nebezpečná. Pokud by sestávala jen z vyhledávání „nevhodných“ názorů a jejich sumarizaci v nějakém měsíčním souhrnu, jedná se o neškodnou zálibu. Avšak samotný Kartous v článku na Idnes /7/ informuje, že "elfové" aktivně slovně napadají diskuzní fóra a diskutující pod "trollími" a "dezinformačními" příspěvky, a "přesvědčují" tyto lidi, aby toho zanechali. Bylo by nanejvýš žádoucí vědět, jak ono "přesvědčování" v praxi vypadá. Navíc skutečnost, že většina elfů tají svoji identitu, přirozeně vzbuzuje otázky, čím dalším se „elfové“ zabývají, a je-li jejich činnost legální, tak proč se tedy skrývají. Ke stanovení nebezpečnosti "elfů" je zkrátka málo veřejně dostupných informací, protože "elfové" skrývají značnou část své praktické činnosti.

Skupinou, kterou považuji za nebezpečnou na základě otevřených údajů je však spolek „Nelež /4/“. Tento spolek si dal za cíl odradit inzerenty od nákupu reklamního prostoru na "dezinformačních webech" a tak tyto weby, které poskytují "nebezpečné, toxické informace" umlčet /10/. Kdo jsou ty "dezinformační weby" pochopitelně spolku "Nelež" poradí jejich přátelé - aktivisté z "Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky" či "Konšpirátori.sk", přičemž vše jim sumarizuje jakýsi software /12/. Sešlost "Nelež" tedy přímo útočí na svobodu slova, přičemž sestavuje "blacklist" webů, které hodlá odříznout od peněz a tedy možnosti vykonávat svoji činnost na profesionální bázi.

Někdo by mohl namítnout, že o útok na svobodu slova se přece nejedná, neboť i nadále těmto webům zbude možnost pracovat tak, jako třeba blogeři na Idnes - ze zájmu, amatérsky. To však není pravda. Jestliže si poskytovatel nějakých prý "nebezpečných, toxických informací" nemůže zajistit dostatečné materiální a personální zázemí, nemůže vykonávat svoji činnost stejně kvalitně a se stejným impaktem, jako ty hodné a zaručeně pravdivé weby. Útok na svobodu slova je tu tedy zřejmý. A svoboda slova, ta zahrnuje i svobodu psát výmysly, zavádějící a lživé texty, publikovat cokoli, je-li to v mezích zákona.

Zvláště pikantní je striktní oddělování "čistého, pravdivého a věrohodného mediálního prostoru" od toho "plného nenávistných narativů, lží a smyšlenek" /11/. Kdo to posoudí? Aha, přátelé z "Konšpirátori.sk" a spol. Pro mě osobně je ovšem nenávistným narativem samotný důvod existence party "Nelež", tak jak se sami definují.

Parta "Nelež" tvrdí, že pracuje bez nároku na honorář /4/. Zároveň ovšem zařizuje přesměrování reklamy z "dezinformačních webů" na ty pravdomluvné /4/. Je tedy evidentní, že někdo na tom vydělá. Jen jestli nám "Nelež" s tou neziskovostí nelže...

V dnešní době je pravdivost jakékoli informace třeba z druhé části světa obtížné ověřit. Často zkrátka musíme vystačit s vlastním rozumem, vzděláním a životní zkušeností, abychom se rozhodli, čemu věřit a čemu ne. Já osobně ze sebe ale nenechám dělat blbce výkřiky o snahách "zachovat demokratickou společnost" /4/ od těch, kteří používají ty nejtypičtější totalitní praktiky zastrašování a omezování svobody.

Zdroje:

1. https://cesti-elfove.cz/
2. https://cesti-elfove.cz/category/mesicni-hlaseni/
3. https://cesti-elfove.cz/mesicni-report-unor-2020/
4. https://www.nelez.cz/
5. https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/recko-turecko-hranice-migracni-krize-konflikt-slzne-granaty.A200306_094304_zahranicni_chtl
6. https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaromír_Štětina
7. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/internet-boj-proti-trollum-cesti-elfove.A181120_211753_domaci_zaz
8. https://ct24.ceskatelevize.cz/tema/537913-tomas-halik
9. http://www.ceskatelevize.cz/hledani/?q=tomáš+halík&cx=000499866030418304096%3Aukbowjvrr7u&cs=000499866030418304096%3Aukbowjvrr7u
10. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/dezinformacni-web-reklama-inzerent-spolek-nelez.A200212_191920_domaci_rko
11. https://www.nelez.cz/vyzva-zadavatelum/
12. https://www.nelez.cz/metodiky-urcovani-dezinformacnich-webu/
13. https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Nechceme-nikdy-ne-ne-tak-sem-rek-ze-ne-Ziskali-jsme-data-jak-Cesky-rozhlas-kadruje-komentatory-A-tak-jsme-pro-zmenu-jednoho-jejich-prokadrovali-my-Ztuhne-krev-621323